KČT Jiřího Gutha - Jarkovského Polička, z. s.

Jeho jméno je s Jimramovem neodmyslitelně spojeno; s rodinou sem jezdíval 13 let. Byl 1. předsedou českého olympijského výboru (ČOV) a velkým propagátorem turistiky. Mnozí jej znají jako staršího pána s bílým knírkem, na hlavě slamák nebo cylindr, s brýlemi a holí, ve společenském obleku a rukavičkách. Je autorem knih o společenském chování - bontonu; většina jeho rad a doporučení se však dnes v praktickém životě použít nedá a tak vzbuzují již jen shovívavý úsměv.

Narodil se 23.1.1861 v Heřmanově Městci. Jeho otec byl panským úředníkem knížete Kinského. Po odchodu do penze v r. 1868 se rodina odstěhovala do Kostelce n. Orl. k matčiným rodičům. Mladý Jiří zde absolvoval obecnou školu. Od r. 1871 studoval na piaristickém gymnáziu v Rychnově nad Kněžnou, kde r. 1878 maturoval. Poté odešel do Prahy, kde začal na Karlově univerzitě studovat filozofii, matematiku a fyziku. Byl samotář, vedl skromný život a místo návštěv ve společnosti raději vysedávával na oblíbeném místě s výhledem na Hradčany. Nesportoval a plavat se naučil až po tříletém výcviku. Po promoci v r. 1882 získal titul doktora filozofie. O rok později přijal místo vychovatele a učitele češtiny v rodině majitele panství Náchod a Ratibořice knížete Schaumburg-Lippe. V rodině strávil 4 roky plné štěstí a pohody. Společně s knížetem procestoval Evropu, Afriku, Asii a sev. Ameriku. Od r. 1887 byl středoškolským profesorem v Klatovech a Praze. Na žádost získal státní subvenci 200 zlatých a r. 1891 odjel na stáž do Paříže, kde studoval zásady tělesné výchovy, která od téhož roku byla nově zavedena do výuky na rakousko-uherských školách. V Paříži se seznámil s pedagogem, baronem Pierrem de Coubertinem, zakladatelem olympijského hnutí. V l. 1899-1929 byl Guth-Jarkovský 1. předsedou ČOV, v l. 1894-1943 byl členem mezinárodního olympijského výboru (MOV). Češi tak získali zastoupení v MOV i přesto, že Čechy ještě stále byly součástí monarchie. Roku 1896 se zúčastnil olympijských her (OH); byly to první hry, na nichž čeští sportovci vystupovali samostatně. Zasloužil se také o konání 8. olympijského kongresu v Praze r. 1925, kde se setkal s Coubertinem. Své působení v olympijské činnosti zaznamenal v knize Paměti olympijské.

Roku 1897 se oženil s dcerou prof. Černého, který jej učil na gymnáziu. Za svého života vykonal řadu zahraničních cest; navštívil Francii, Anglii, Ameriku a další země. Již v mládí jej dálky lákaly; cítil se být tažným ptákem plným síly a energie.

Rozsáhlá byla i jeho literární činnost. Aby se jí mohl plně věnovat, opustil r. 1918 povolání středoškolského profesora. Z řady jeho děl lze uvést knihu Turistika - turistický katechismus, kterou věnoval místopředsedovi KČT JUDr. Ladislavu Valentovi. Knihu v r. 2003 vydalo nakl. Baset a obsahuje téměř vše, co souvisí s turistikou; od charakteristiky turistů až po způsoby cestování, co vzít s sebou na cesty atd. Nechybí ani význam turistiky pro veřejnost, kapitola o vzniku odborů KČT aj. Užitečné je tzv. Panýrkovo desatero – 10 hygienických pravidel pro turisty. Zajímavé je rozdělení skupin turistů - dělí se na pěší, novodobé, kombinované a horolezce. Zadní strana přebalu knihy uvádí: V turistice autor vidí osvobození od stereotypu každodenního života, rozšiřování vzdělanosti, poznávání přírody, historie a života lidí i prohlubování vlastenectví. Naopak úsměv vykouzlí některé jeho praktické rady a poučení na cesty. Sám prosazuje pěší turistiku, kterou spojuje s rozvojem tělesné kondice a dobré nálady, protože, jak sám píše, se smutnou tváří do přírody nechoď.

Roku 1908 vyšel jeho Průvodce po Mnichovu. Pro redakci Ottova naučného slovníku zpracoval několik geografických hesel, v Zeměpisném sborníku publikoval články ze svých zahraničních cest. Různými črty přispíval do časopisů, např. do Květů nebo Lumíru. Ten jej r. 1895 charakterizoval takto: Je jakýmsi všudybylem vyskytujícím se hned tu, hned onde a hlásícím se vždy po návratu k veselému a zajímavému vypravování o tom, co viděl a zkusil či zažil. Lze konstatovat, že nalézal věci a fakta dosud neznámá; měl skvělý pozorovací talent, jenž přenášel do svých prací. Byl jedním z prvních, kdo na poč. 20. stol. přiblížil krajanům život ve světě na Z od Čech. Objasnil i význam Světové výstavy v Saint-Louis r. 1904. Na cestách se zajímal o společenský život, zabýval se postavením a chováním žen, zjišťoval úroveň městské dopravy a chování cestujících, kteří ji používají. Čechům přivezl řadu zajímavostí ze života lidí žijících v cizině v českých koloniích. Své rukopisy pokaždé doplnil vtipným podáním, čímž získaly na oblíbenosti. V r. 1906 své cesty do zahraničí omezil na minimum; dá se i říci, že do zahraničí cestoval jen v souvislosti s účastí na OH. Dále je autorem třídílného Společenského katechismu, Pravidel slušnosti pro mládež, Společenského kalendáře, Pamětí, knih Slušnost a demokracie, Obchodník gentleman, Kapitoly skoro naléhavé aj. Tvořil také různé příručky, publikace, cestopisy atd. Z němčiny a francouzštiny přeložil asi 70 knih různých autorů. Kromě zmíněných jazyků znal i několik dalších cizích řečí.

Vlasní jméno používal do r. 1920; poté k němu přibyl přídomek Jarkovský, a užíval i pseudonymu Stanislav Jarkovský.

Jak již bylo zmíněno, byl Guth-Jarkovský autorem knih o společenském chování. Na etiketu a bonton se zaměřil hlavně po 1. svět. válce. Roku 1919 byl jmenován odborovým radou v kanceláři prezidenta Masaryka na Pražském hradě a získal nabídku místa ceremoniáře (= osoby, která má na starosti dodržování ceremonií, tj. zvyklostí, které se zachovávají při slavnostních obřadech). Jarkovský se s Masarykem znal již z dob svých studií; funkci přijal a svědomitě ji vykonával až do r. 1925. Navrhl Vyznamenání řádu Bílého lva. Poznatky ze svého působení na Pražském hradě zachytil v trilogii Na dvoře republikánském.

Z řady jeho poznatků lze uvést jeden z oboru veřejných shromáždění a průvodů (což v dnešní době plné demonstrací, mítinků apod. jistě neuškodí, naopak potěší): Nelze nic namítati proti takovým průvodům policejně povoleným, v nichž účastníci pouhou přítomností nebo i hesly v průvodu ve formě nápisů nesenými chtějí demonstrovati proti nějaké věci nebo pro ni, zachovávají-li při tom slušnost a pořádek. Mohutným dojmem působívají průvody nekonečných řad lidí, kteří tiše a bez hlesu kráčejí ulicemi, a tímto mlčením lze často dosíci mnohem více, než křikem a láním. Účastníci takových průvodů nekouří, nemluví mezi sebou, a byť i nezachovávali stejného, vojenského kroku, jdouce volně, přece udržují řády a pořádek a poslouchají na slovo svých vůdců. Oblek při takových případnostech budiž tmavý, vycházkový. Úsměv dnes přivodí i rady, jak se chovat při jednání s tramvajákem při koupi jízdenky nebo na ulici, pokud se s námi dá do řeči někdo, koho neznáme.

Více se však na život Gutha-Jarkovského zaměříme v souvislosti s turistikou.

Kromě jízdy na koni byla turistika jeho 2. nejoblíbenějším aktivním sportem. Dráhu tur. funkcionáře začal r. 1910, kdy se stal generálním sekretářem KČT. Krátký čas byl místopředsedou klubu. Do křesla předsedy KČT zasedl 14.6.1915; jeho předchůdci byli V. Náprstek, školní rada J. Zdeněk a státní rada arch. V. Pasovský (ten byl předsedou od 12.2.1890 do 13.6.1915). V l. 1897-1926 redigoval Časopis turistů. Po skončení 1. svět. války se začalo utvářet množství nových odborů KČT, o vznik některých z nich se Jarkovský zasloužil osobně. Za jeho předsednictví bylo potřeba vykonat množství práce s cílem zlepšit podmínky fungování a organizace klubu. Dne 9.7.1921 osobně poklepal na základní kámen budoucí tur. Jiráskovy chaty nad Náchodem; pronesl i krátký projev. Chata dokončená 28.9.1923 byla pro veřejnost otevřena 1.12. téhož roku. Osobně se zúčastnil i slavnostního otevření Masarykovy chaty na Šerlichu v Orl. horách r. 1925. V době jeho předsednictví byla vyznačena známá Jiráskova horská cesta z Nového Města n. Met. do Jablonného n. Orl. Roku 1922 byla vyznačena Cesta Gutha-Jarkovského z Kostelce n. Orl. do Letohradu.

A jaký měl vztah k Jimramovu? Velmi kladný. Prvně sem zavítal v létě 1906; poznal také povodí Fryšávky a horní tok Svratky. Jeho syn Gaston téhož roku onemocněl spálou a rodiče pro něj hledali vhodné místo k doléčení. První plány na cestu k moři však byly odmítnuty a naskytla se příležitost pobytu v Jimramově; na to později vzpomenul v Rozpomínce, otištěné r. 1927 v Horácké besedě; v pův. znění ji v lednu 2002 otiskl Jimramovský zpravodaj: Tenkrát náš synek Gaston v červnu onemocněl těžkou spálou, plány na cestu k moři padly a v poslední chvíli, když v červenci hoch se uzdravoval, nevěděli jsme, kam se uchýlit. Až náhodou známá paní vybízela, že v Jimramově jistě bychom našli vhodný byt a sotva hoch mohl nastoupit cestu, obtížnější nežli k německému moři: přes Svitavy, Poličku a pak povozem ještě přes hodinu, počátkem srpna ocitli jsme se v Jimramově u švece pana Svobody… Rodina se nestačila ještě ani pořádně rozkoukat, a následující den byla v péči lékárníka Kostky, který je provedl Jimramovem a ukázal jim jeho pamětihodnosti a zajímavá místa. Jarkovský si velmi oblíbil rodnou chaloupku Mrštíků. Osobně si povšiml chování místních obyvatel: …jimramovští nemilují dlouhých bezúčelných špacírek. Dívali se, proč my chodíme sem a chodíme tam, když tam nemáme pola, a na hrby, když tam nemáme lesů. …Bylo nejdříve přemáhati mnohou nedůvěru jimramovských vůči neznámým českým městským hostům z království, kterým s oblibou se říkalo „čížkové“ a podfukáři, ale pak více nežli 10 let jsme tam trávili rozkošné prázdniny… Jak bylo zmíněno, Jarkovský rád zkoumal chování osob, což ovšem místní obyvatelé netušili. Jimramov mu nakonec přirostl k srdci natolik, že sem opakovaně jezdil dalších 13 let. Setkal se i s A. Mrštíkem, k němuž přijel do Divák; navštívil ho s arch. D. Jurkovičem a jinými známými osobami. Jarkovského pobyty v Jimramově ustaly až za 1. svět. války; bohužel důvodem k tomu, jak uvádí ve své Rozpomínce, bylo, že koncem vojny nebylo pro nás tři v tamní hospodě, čím by nás uživili, vypověděli nám stravování a museli jsme svoje štěstí hledat jinde. Když jsem to Mrštíkům vypravoval, byli rozhořčeni… Městečku, položenému v klínu hor a lesů, dal dr. Jarkovský přídomek Merán Českomoravské vysočiny. Významně se zasloužil o dobré jméno Jimramova, každému ze svých známých doporučoval tamní pobyt a mnozí na jeho slova dali; a byli spokojeni, o čemž svědčilo, že se sem víckrát vraceli. Jako jeden z prvních dal Jarkovský patrně i podnět k založení jimramovského odboru KČST.

Jak už to bývá, i v jeho životě se objevilo několik stinných míst. Prvním byly problémy v ústředí KČST, které vyvrcholily v listopadu 1926 jeho rezignací na předsednictví a odstoupením ústředního výboru KČST. Sám k tomu poznamenal: Snad bude ještě chvíle, kde budu moci poměry ty vylíčiti, ač-li mne od toho neodvrátí odpor k nim. O rok později po smrti své ženy ovdověl. V těchto těžkých dobách ho výrazně podpořil odbor KČST Náchod. Tam se časem stále častěji vracel. O dobrou pověst však nepřišel. Vracel se i do míst, kde prožil mládí, k dávným i novým přátelům. Ti jej vždy ochotně přijali. O svém kraji v Intimních listech z cest i necest napsal: Ó - východní ty český kraji, který stále jsi mým, a k němuž vracím se vždy a vždy, z kterýchkoliv konců světa a vždycky rád s touhou nesmírnou! …Ó údole orlický, - ach, těžko povědít, jak mám tě rád… V Náchodě se seznámil s novou družku. Život s ní trávil ve vzájemné pohodě, klidu a toleranci. V r. 1939 začala 2. svět. válka… Jeho život ubíhal rychleji a chýlil se ke konci. Skončení války se nedočkal; svíce jeho dlouhého a bohatého života dohořela 8.1.1943 v Náchodě; dr. Jarkovský zemřel ve věku nedožitých 82 let. Pochován je na pražských Olšanských hřbitovech (hřbitov č. 6, odd. 7c, hrob č. 20).

PhDr. Jiří Guth-Jarkovský byl jednou z prvních osob uvedených do Síně slávy KČT. Ani dnes se na něj nezapomíná. Dne 25.9.2004 mu byla odhalena pamětní deska na Jiráskově chatě. Vzpomněl na něj také Kostelec n. Orl. - byla po něm pojmenována tur. NS a jeho jméno nese i část červeně značené tur. cesty. Vycházejí znovu i některé jeho knihy. Až tedy někdy budete cestovat přes Heřmanův Městec, navštívíte Prahu, Kostelec n. Orl., Rychnov n. Kn., Náchod či Jimramov, vzpomeňte na člověka, jenž se tolik zasloužil o rozvoj odvětví, jemuž se dnes věnuje řada lidí toužících po krásách přírody, poznání vlasti, odpočinku a dobré náladě ve společnosti - totiž turistiky. Ani my na něj nezapomeneme...

Ve fotogalerii jsou fotografie Gutha Jarkovského a jeho korespondence. Tyto nám byly poskytnuty z archivu Regionálního muzea v Náchodě.

Klikněte SEM a poslechněte si krátké pojednání, uveřejněné v Českém rozhlase 8. ledna 2008. O spoluzakladateli novodobých olympijských her, ceremoniáři Kanceláře prezidenta republiky Tomáše Garrigua Masaryka a učiteli společenského chování mluvila redaktorka Karolína Dubová s odborníkem na pravidla společenského chování a komunikaci Ladislavem Špačkem. 

Poslechněte si také originální Vzpomínku Jiřího Gutha-Jarkovského na 1. olympijské hry, kterou odvysílal Český roizhlas dne 13. ledna 2008 v pořadu "Z rozhlasového archivu".

Dne 20. srpna 2010 odvysílala Česká televize v pořadu Domácí štěstí díl věnovaný PHDr. Jířímu  Guthu - Jarkovskému. Kliknutím na odkaz  Domácí štěstí 20-08-2010 si tento pořad přehrejte.

Komentáře

Přispívat do diskuze mohou jen přihlášení uživatelé.

V diskuzi není zatím žádný příspěvek